Co se vlastně mění a proč už nestačí „optimalizovat po staru“
Ještě před několika lety byla mezinárodní daňová optimalizace postavená hlavně na přesunu zisků do jurisdikcí s nízkou sazbou daně, a to často přes licenční poplatky, interní půjčky nebo přesun duševního vlastnictví. Dnes se ale pravidla rychle zpřísňují. Největší změnou je globální minimální daň ve výši 15 %, kterou prosazuje iniciativa OECD/G20 v rámci projektu BEPS 2.0. Cíl je jednoduchý: zabránit tomu, aby velké firmy platily v některých zemích téměř nulovou daň.
Prakticky to znamená, že pokud má nadnárodní skupina efektivní sazbu daně v některé jurisdikci pod 15 %, může být rozdíl dopočítán jinde. Týká se to především skupin s konsolidovanými tržbami nad 750 milionů eur, což je hranice známá už z pravidel Country-by-Country Reportingu. Jenže dopad není jen na „velké hráče“. I menší firmy pociťují vyšší nároky na dokumentaci, transparentnost a správné nastavení přeshraničních vztahů.
Pro velké firmy: reporting, substance a konec anonymních struktur
U velkých skupin je klíčové pochopit, že dnes už nestačí mít společnost v daňově výhodné zemi na papíře. Úřady stále více sledují substance, tedy skutečnou ekonomickou přítomnost: kancelář, zaměstnance, rozhodovací pravomoci, skutečné řízení i to, kde se tvoří hodnota. Pokud firma drží IP v jedné zemi, ale vývoj, marketing i obchod probíhá jinde, je potřeba mít dobře doložené transfer pricing modely a smluvní vztahy.
Do hry vstupují i povinné reporty. Kromě Country-by-Country Reportingu se v EU prosazují další nástroje transparentnosti, například veřejné reportování vybraných informací o daních a vlastnické struktuře. Firmy by měly počítat s tím, že finanční oddělení už nebude fungovat bez úzké spolupráce s právníky, daňaři a controllery. V praxi je vhodné zavést pravidelný audit těchto oblastí:
- alokace zisků mezi jednotlivé entity,
- transfer pricing dokumentace a benchmarky,
- licenční a servisní smlouvy mezi propojenými osobami,
- skutečné místo řízení a rozhodování,
- rizika stálé provozovny v zahraničí.
Jako nástroj se osvědčuje kombinace ERP systému, daňového workflow a centrální dokumentace v nástrojích typu SharePoint, Confluence nebo specializovaných tax compliance platformách. U větších firem dává smysl i interní „tax dashboard“, který sleduje efektivní sazby podle jurisdikcí a upozorňuje na odchylky.
Malé a střední firmy: nejde o daňový ráj, ale o přeshraniční realitu
Menší firmy si často myslí, že se jich globální pravidla netýkají. To je omyl. I když nepodléhají globální minimální dani, mohou narazit na problémy při expanzi do zahraničí, spolupráci s externími kontraktory nebo při vlastnictví značky a webu v jiné zemi. Typický příklad: český e-shop prodává do Německa, používá sklad v Polsku, marketing běží přes irskou agenturu a fakturace přes estonskou firmu. Na první pohled efektivní model, ale z pohledu daní a DPH může vzniknout řada otázek.
U malých firem se nejčastěji řeší:
- stálá provozovna v zahraničí,
- DPH při prodeji do EU a mimo EU,
- režim OSS/IOSS u e-commerce,
- pricing u propojených firem a freelancerů,
- správné smlouvy s dodavateli a partnery.
Praktický postup je jednoduchý: udělejte mapu všech zemí, kde máte zákazníky, dodavatele, sklady, zaměstnance nebo externisty. K tomu přidejte, kde je registrovaná doména, kdo vlastní IP, kde běží účetnictví a kde se schvalují obchodní rozhodnutí. Už tato mapa často odhalí slabá místa, která by při kontrole mohla vést k doměření daně nebo sankcím.
Digitální firmy a SaaS: daňová optimalizace se mění na provozní téma
U online byznysu je specifické, že hodnota často vzniká v digitálních aktivech: software, databáze, značka, obsah, předplatné, automatizace. To je důležité i pro daňové posouzení, protože právě zde vzniká největší tlak na určení, kde se hodnota skutečně tvoří. SaaS firma s vývojem v Praze, obchodem v Londýně a fakturací přes Kypr už dnes musí řešit, zda má nastavení ekonomickou logiku, nebo jen snahu snížit daň.
Pro digitální firmy je zásadní dokumentovat:
- kdo vyvíjí produkt a kde,
- kde probíhá zákaznická podpora a sales,
- kdo vlastní zdrojový kód, domény a ochranné známky,
- jak jsou nastavené licenční poplatky a interní fakturace,
- jaké jsou tržby podle zemí a jaký je daňový dopad.
Velmi užitečné je propojit data z nástrojů jako Google Analytics 4, CRM, billing systému a účetnictví. Ne proto, aby z nich vznikla daňová evidence sama o sobě, ale aby bylo možné doložit obchodní realitu: odkud přicházejí zákazníci, kde končí konverze a kde se reálně vytváří obrat. To je důležité i pro transfer pricing analýzu.
Co si pohlídat v praxi: smlouvy, data a interní procesy
Největší chyba firem bývá, že řeší daňové nastavení až zpětně, když už je struktura vytvořená. Mnohem levnější je nastavit procesy správně hned na začátku. Doporučuji tři praktické kroky:
- Proveďte daňový audit struktury – ideálně jednou ročně nebo při každé větší změně: vstup investora, expanze do zahraničí, nový sklad, přesun zaměstnanců.
- Zaveďte centrální dokumentaci – smlouvy, faktury, transfer pricing podklady, rozhodnutí jednatelů, board minutes a přehled vlastnictví IP.
- Automatizujte monitoring – napojte účetnictví, CRM a reporting do jednoho přehledu, aby bylo vidět, kde vzniká riziko nesouladu.
Užitečné jsou nástroje jako DATEV, Exact, Holded, NetSuite nebo specializované compliance platformy. Menší firmy si často vystačí s kombinací účetního systému, sdíleného úložiště a pravidelného checklistu. Důležité je mít jasně definované odpovědnosti: kdo schvaluje smlouvy, kdo hlídá DPH, kdo sleduje změny v legislativě a kdo komunikuje s daňovým poradcem.
Budoucnost: méně anonymity, více dat a vyšší nároky na důkazní stopu
Směr je zřejmý: méně prostoru pro anonymní struktury, více automatizované výměny dat mezi státy a vyšší tlak na to, aby daňové nastavení odpovídalo skutečnému byznysu. Díky digitálním reportům, elektronickým fakturám a propojeným registrům už bude stále těžší skrýt příjmy nebo uměle přesouvat zisky bez ekonomického důvodu.
Pro firmy to není jen hrozba, ale i příležitost. Kdo si nastaví transparentní strukturu, bude mít méně rizik při kontrole, snazší expanzi na nové trhy a lepší reputaci u bank, investorů i partnerů. V praxi se tedy nevyplatí ptát se, jak obejít nová pravidla. Mnohem důležitější je zjistit, jestli vaše struktura obstojí při kontrole, a pokud ne, upravit ji dřív, než to udělá finanční úřad.
