Co je měnové zajištění a proč vůbec existuje
Měnové zajištění, anglicky hedging, je nástroj, který má investorovi pomoci omezit dopad pohybu směnných kurzů. Typicky se používá u investic, které jsou vedené v cizí měně, ale investor je nakupuje z korunového účtu. Pokud například český investor koupí americký akciový fond nebo ETF za dolary, jeho konečný výsledek ovlivní nejen vývoj akcií, ale i to, jak se mezitím změnil kurz koruny vůči dolaru.
Smysl zajištění je jednoduchý: investor se snaží „zamknout“ kurz, aby se hodnota investice co nejméně měnila kvůli měně. Neznamená to, že se kurzový pohyb úplně vymaže bez nákladů. Zajištění se obvykle provádí pomocí finančních derivátů, nejčastěji forwardů nebo swapů, které fond používá k tomu, aby vyrovnal budoucí kurzové změny. Tím ale vznikají náklady, které se promítají do výsledného výnosu.
Podle typu produktu může být měnové zajištění součástí strategie fondu, nebo si ho investor řeší nepřímo tím, že volí zajištěnou či nezajištěnou třídu daného ETF nebo podílového fondu. V praxi je proto důležité sledovat nejen to, do čeho fond investuje, ale i v jaké měně je veden a zda má v názvu označení jako hedged, případně české „zajištěno do CZK“ nebo „měnově zajištěno“.
Jak hedging funguje v praxi
Nejčastější model je ten, že fond drží aktiva například v dolarech, eurech nebo japonských jenech, ale současně si otevře zajišťovací pozici proti pohybu těchto měn vůči koruně. Pokud koruna posílí, investice bez zajištění obvykle ztrácí na korunové hodnotě. Zajištěná verze má tento dopad omezit. Když naopak koruna oslabí, nezajištěný investor na tom vydělá, protože zahraniční aktiva se po přepočtu do korun zhodnotí více.
Jde tedy o výměnu nejistoty za stabilitu. Investor se vzdává části potenciálního zisku z pohybu měny, aby se chránil před ztrátou, pokud se kurz vyvine opačně. To je důvod, proč hedging není automaticky „lepší“ varianta. Je jen jiná. A právě v tom bývá častý omyl: mnoho lidí má pocit, že zajištěný fond je bezpečnější i výnosnější. Ve skutečnosti je bezpečnější pouze v měnové složce, nikoli nutně celkově.
Konkrétní příklad ukazuje rozdíl dobře. Investor koupí americký indexový fond za 1000 dolarů v době, kdy je kurz 23 Kč za dolar. Hodnota investice je tedy 23 000 Kč. Za rok fond vzroste o 10 procent na 1100 dolarů. Pokud ale mezitím koruna posílí na 21 Kč za dolar, korunová hodnota bez zajištění je 23 100 Kč. Investor tedy vydělal jen 100 Kč, a to navzdory růstu trhu o 10 procent. Kdyby byl fond měnově zajištěný, kurzový pohyb by se do výsledku promítl mnohem méně.
Kdy se měnové zajištění vyplatí
Nejčastěji dává smysl u krátkodobějších investic a u lidí, kteří chtějí stabilnější korunový výsledek. To platí například u spořicích a konzervativních portfolií, u dluhopisových fondů nebo u investorů, kteří budou peníze potřebovat v dohledné době a nechtějí riskovat, že jim kurz během roku či dvou ukrojí z výnosu. Pokud je horizont krátký, měnový výkyv může hrát větší roli než samotný výnos aktiva.
U dluhopisů bývá zajištění obzvlášť časté. Důvod je prostý: dluhopisové výnosy jsou obvykle nižší než u akcií, takže měnový pohyb by mohl celý výsledek výrazně překroutit. Když fond investuje třeba do amerických státních dluhopisů s výnosem kolem 4 procent ročně, posílení koruny o několik procent může tento výnos snadno smazat. Zajištěná varianta pak pomáhá držet výsledek blíž tomu, co investor čeká.
Hedging může být užitečný i tehdy, když investor vydělává a utrácí v korunách, ale nakupuje aktivum, které je přirozeně navázané na silnou cizí měnu. Typicky jde o situace, kdy chce mít předvídatelnost a nechce spekulovat na kurz. Pokud například někdo spoří na konkrétní cíl v korunách, třeba na rekonstrukci bytu za tři roky, může být měnově zajištěný fond rozumnější než čistě nezajištěná zahraniční investice.
- Krátký investiční horizont: měnové zajištění pomáhá snižovat kurzové výkyvy v období jednoho až tří let.
- Dluhopisová portfolia: nízký výnos aktiv se může snadno ztratit v pohybu kurzu.
- Korunové cíle: pokud má investor budoucí výdaj v CZK, chce spíš stabilitu než kurzovou sázku.
- Psychologický klid: někteří investoři lépe snášejí menší kolísání hodnoty portfolia.
Kdy může hedging naopak škodit
Na dlouhém horizontu bývá měnové zajištění často zbytečné nebo drahé. U akciových investic, které investor drží deset a více let, se kurzové pohyby obvykle v čase vyrovnávají a význam měny klesá. Zároveň zajištění stojí peníze. Fondy si za něj účtují vyšší náklady nebo nesou ztrátu z rozdílu úrokových sazeb mezi měnami. Ta se může v některých obdobích projevit velmi citelně.
Rozdíl je vidět i na popularitě zajištěných ETF. Zajištěná třída bývá zpravidla o něco dražší než nezajištěná. U některých fondů může být roční nákladovost vyšší o 0,1 až 0,3 procentního bodu, jinde i více. Na první pohled to nevypadá dramaticky, ale u dlouhodobého investování se i desetiny procenta sčítají. U portfolia za 1 milion korun znamená rozdíl 0,2 procentního bodu dvacet tisíc korun za deset let, nepočítaje složené úročení.
Další nevýhodou je, že zajištění zabírá i pozitivní efekt oslabení koruny. Když koruna klesá, nezajištěný investor na cizoměnových aktivech zpravidla vydělává navíc. Zajištěný investor o tuto složku přichází. Pokud tedy člověk investuje do amerických akcií a koruna během několika let výrazně oslabí, nezajištěná varianta může mít znatelně lepší korunový výsledek, i když samotný index roste stejně.
Proto se v praxi často říká, že zajištění měny je spíš nástroj řízení rizika než cesta k vyššímu výnosu. Investor by měl řešit, zda je pro něj důležitější předvídatelnost, nebo potenciál zisku z pohybu kurzu. U akciových portfolií se většinou vyplatí spíš dlouhodobě neřešit měnové výkyvy a soustředit se na kvalitu aktiv. U konzervativnějších investic je to naopak.
Na co si dát pozor při výběru fondu nebo ETF
Největší chyba je dívat se jen na výnos za poslední rok a přehlédnout měnové zajištění. Dva fondy mohou investovat do stejného trhu, ale jejich výsledky se budou výrazně lišit jen kvůli kurzu a nákladům na hedging. Při výběru proto investor musí sledovat nejen výkonnost, ale i měnu podkladových aktiv, měnu třídy fondu, nákladovost a to, zda jde o zajištění plné nebo částečné.
U korunových investorů je důležité také pochopit, že „korunová třída“ není totéž co „zajištěná třída“. Některé fondy sice obchodují v korunách, ale samotná aktiva zůstávají v cizí měně a kurzové riziko může být stále přítomné. Naopak fond může být veden v eurech, ale přesto zajištěn do koruny. Proto je potřeba číst detailní informace v dokumentaci, ne jen název produktu.
Prakticky se hodí položit si tři otázky:
- V jaké měně budu peníze reálně potřebovat?
- Jak dlouho budu investici držet?
- Vadí mi kolísání hodnoty kvůli kurzu, nebo mi jde hlavně o dlouhodobý růst?
Pokud odpověď směřuje k blízkému výdaji v korunách a nízkému riziku, zajištění dává smysl. Pokud jde o dlouhodobé budování majetku přes akcie a investor má horizont deset a více let, měnové zajištění často není nutné. V takovém případě může být lepší nechat měnové výkyvy pracovat jako vedlejší faktor a neplatit za jejich potlačení.
Jak o hedgingu přemýšlí běžný investor
Pro běžného investora je nejdůležitější pochopit, že hedging není samostatná investiční strategie, ale pojistka proti jednomu konkrétnímu typu rizika. Stejně jako pojištění domácnosti něco stojí a nevyplácí se pokaždé, ani měnové zajištění není univerzálně výhodné. Má cenu hlavně tehdy, když je pro investora kurzové riziko větší problém než samotné náklady na jeho omezení.
V českém prostředí je navíc třeba počítat s tím, že koruna se může během několika let pohybovat oběma směry. V minulosti dokázala výrazně posílit i oslabit, a to bez jasné krátkodobé předvídatelnosti. Proto se nedá jednoduše říct, že zajištění je vždy správná volba. U jednoho investora se může vyplatit, protože potřebuje jistotu výstupu v korunách. U jiného zbytečně omezí výnos a připraví ho o přirozenou diverzifikaci.
Klíčové je, aby si člověk před nákupem fondu ujasnil, jestli chce spekulovat na měnu, nebo ji naopak z výsledku co nejvíc odstranit. Jakmile je tato odpověď jasná, výběr mezi zajištěnou a nezajištěnou variantou bývá mnohem jednodušší. A právě tady často vzniká rozdíl mezi investorem, který rozumí tomu, co kupuje, a tím, kdo se jen spoléhá na to, že „korunový fond“ bude automaticky nejlepší volba.
