Co ratingová agentura vlastně dělá
Ratingová agentura je soukromá firma, která hodnotí schopnost dlužníka splácet své závazky. Nejde jen o státy, ale také o firmy, banky, obce nebo třeba konkrétní dluhopisy. U států agentury posuzují, jak velké je riziko, že vláda nebude schopna nebo ochotna splácet svůj dluh včas a v plné výši.
Nejznámějšími globálními hráči jsou S&P Global Ratings, Moody’s a Fitch Ratings. Tyto tři firmy ovládají naprostou většinu světového trhu. Jejich hodnocení se vyjadřuje písmeny a znaménky, například AAA, AA, A, BBB a níže spekulativní pásmo označované jako „junk“ neboli neinvestiční stupeň.
Rozdíl mezi jednotlivými stupni není kosmetický. Pro investory znamená jediný posun o jeden stupeň změnu v tom, kolik rizika jsou ochotni přijmout a za jaký výnos jsou ochotni státu půjčit peníze.
Jak rating vzniká a co agentury sledují
Hodnocení nevzniká podle jediného čísla. Analytici agentur skládají dohromady ekonomické, fiskální i politické ukazatele a sledují, zda stát zvládá dlouhodobě obsluhovat dluh. Důležité jsou zejména tyto faktory:
- výše veřejného dluhu vůči HDP,
- schodek nebo přebytek rozpočtu,
- tempo růstu ekonomiky,
- míra inflace a stabilita měny,
- politická stabilita a předvídatelnost vládnutí,
- platební bilance a závislost na zahraničním financování,
- institucionální kvalita – tedy například nezávislost soudů, centrální banky nebo kvalita rozpočtového řízení.
Agentury si nevystačí jen s veřejnými daty. Mluví s vládními úředníky, centrálními bankéři i analytiky trhu a porovnávají domácí vývoj s podobnými zeměmi. Výsledkem je známka, která má investorům říct, jaké riziko podstupují.
Rating není neměnný. Agentury ho mohou zlepšit, zhoršit nebo ponechat beze změny. Kromě samotné známky zveřejňují i výhled – tedy zda je pravděpodobné zlepšení, stabilita nebo zhoršení v příštích 12 až 24 měsících.
Proč na známce tolik záleží
Stát financuje svůj provoz mimo jiné tím, že si půjčuje na finančních trzích. Vydává státní dluhopisy, které kupují banky, pojišťovny, penzijní fondy, investiční fondy i jednotlivci. Za půjčené peníze stát platí úrok, tedy výnos dluhopisu.
Čím vyšší riziko investoři vnímají, tím vyšší výnos požadují. A právě rating je jedním z hlavních signálů, podle kterých se riziko odhaduje. Země s vysokým ratingem si půjčuje levněji, země s horším hodnocením dráž.
Jde o velmi konkrétní dopad. Když se rating zhorší, cena již vydaných dluhopisů obvykle klesne, protože jejich pevně daný úrok je najednou méně atraktivní než nově nabízené cenné papíry se zvýšeným výnosem. Naopak zlepšení ratingu ceny dluhopisů často podporuje.
V praxi to znamená, že dvě země se stejným objemem dluhu mohou platit zcela odlišné náklady. Rozdíl v úrocích pak jde do miliard korun ročně.
Jak se rating promítá do ceny státních dluhopisů
Cena dluhopisu a jeho výnos se pohybují opačným směrem. Když investoři chtějí vyšší výnos, cena dluhopisu klesá. Pokud naopak roste důvěra v dlužníka, cena roste a výnos klesá. Rating agentury do této rovnice vstupuje jako jeden z klíčových signálů.
Uveďme modelový příklad: stát vydá desetiletý dluhopis v nominální hodnotě 10 000 korun s ročním kupónem 4 %. Pokud se tržní situace zhorší a investoři začnou požadovat 5 %, klesne cena dluhopisu pod nominál, aby novému kupujícímu kompenzovala nižší kupón. Když se naopak důvěra zlepší, cena může růst nad nominální hodnotu.
U státních dluhopisů přitom nejde jen o účetní pohyb. Vyšší výnos znamená dražší nové financování státu. Pokud si vláda půjčuje třeba 200 miliard korun ročně a průměrný úrok se zvýší o jediný procentní bod, mohou se dodatečné náklady pohybovat v řádu miliard až desítek miliard korun ročně podle splatnosti a struktury dluhu.
Proto se rating sleduje i v době, kdy stát ještě nemá akutní problém. Trhy často reagují dopředu a cenu dluhopisů mění ještě před samotnou změnou známky.
Jak vypadají konkrétní dopady v Evropě
Rozdíly mezi ratingy jsou vidět na příkladu eurozóny. Německo dlouhodobě drží nejvyšší hodnocení a půjčuje si za velmi nízký úrok. Naopak země s nižším ratingem, například Itálie, musí investorům nabízet vyšší výnosy. I když obě země používají stejnou měnu, trh je vnímá přes prizma jejich veřejných financí a politického rizika.
Podobně funguje i český trh. Česká republika patří mezi země s relativně solidním ratingem a díky tomu si v posledních letech půjčovala levněji než státy s horší fiskální pozicí. I malé zhoršení výhledu může ale znamenat, že se investoři začnou ptát na vyšší prémii za riziko.
Ratingový pohled se přitom netýká jen nových emisí. Stávající dluhopisy se obchodují na sekundárním trhu a jejich cena se mění každý den podle očekávání investorů. Pokud analytici čekají zhoršení veřejných financí, trh může dluhopisy začít prodávat ještě před oficiálním oznámením agentury.
Jsou ratingové agentury neomylné
Krize z let 2008 a 2009 ukázala, že rating není záruka bezchybného úsudku. Agentury tehdy čelily kritice, že některým rizikovým instrumentům dávaly příliš vysoké známky. U státních dluhopisů je situace odlišná, ale i tady platí, že rating je jen jeden z nástrojů a ne definitivní pravda.
Agentury se opírají o metodiky, které jsou veřejně známé, ale zároveň v sobě obsahují i prostor pro odborný odhad. To znamená, že dvě země s podobnými čísly mohou dostat od různých agentur odlišné hodnocení. Investoři proto sledují i další indikátory: vývoj dluhové služby, strukturu splatností, politické kroky vlády nebo reakci centrální banky.
Důležitá je i časová prodleva. Rating může reagovat pomaleji než trh. Někdy už jsou finanční problémy viditelné v cenách dluhopisů, ale oficiální snížení známky přijde až později. Jindy naopak ratingová změna potvrdí trend, který trh očekával.
Co z toho plyne pro stát i pro běžného daňového poplatníka
Když se zhorší rating státu, nejde o abstraktní problém analytiků. Vyšší úroky z dluhu znamenají větší výdaje rozpočtu. A větší výdaje na obsluhu dluhu pak mohou omezit prostor pro školství, zdravotnictví, dopravu nebo obranu.
Naopak lepší rating pomáhá státu levněji refinancovat staré dluhy a vydávat nové emise s nižším kupónem. V době, kdy se vysoké úrokové sazby rychle promítají do rozpočtů, může být rozdíl mezi ratingem A a BBB velmi citelný.
Pro investora, který kupuje státní dluhopisy, je rating orientačním kompasem. Pro stát je to zároveň signál, jak důvěryhodně působí na trhu. A pro daňového poplatníka je to nakonec otázka, kolik bude stát obsluha veřejného dluhu a jak velký prostor zůstane na ostatní veřejné výdaje.
